Dubicko

Obec leží v podhůří Hrubého Jeseníku na trase ze Zábřeha do Úsova, v Úsovské vrchovině, která směrem na západ přechází od údolní nivy řeky Moravy. Název obce je odvozen od doubí, dubiny, tedy od dubového lesa. Katastr obce byl intenzivně obydlen již v pravěku ve starší i mladší době kamenné. V období kultury lužické existovali jižně od obce osada i s pohřebištěm. V písemných pramenech se Dubicko uvádí poprvé již roku 1253, kdy zdejší tvrz a od moravského markraběte získané území držel vladyka Beneda z Dubicka, vrchní lovčí pozdějšího krále Přemysla Otakara II., s jehož jménem se setkáváme v listinách od roku 1238. Benedův pravnuk postavil pevný hrad Brníčko asi 7 km severně od dubické tvrze. Dubicko mělo již roku 1297 farní kostel. Za krále Jiřího z Poděbrad pak přišla uherská vojska, která nakonec roku 1471 zbořila jak tvrz, tak i hrad Brníčko. V průběhu třicetileté války byla polovina vsi zničena. Po roce 1848 se obec dostala pod politickou a soudní správu v Zábřehu.Mezi místní pamětihodnosti patří katolický farní kostel Povýšení sv. Kříže s jedním z nejstarších zvonů na Zábřežsku z roku 1476, márnice s raně gotickým jádrem ze 2. poloviny 13. století, kamenný kříž s korpusem Krista z roku 1774, smírčí kamenný kříž ze 16. století, pomník padlých – dílo významného českého sochaře Vojtěcha Suchardy z roku 1921. Na místním hřbitově je pochován armádní generál Bohumil Boček.Kopcovité okolí obce je protkáno vycházkovými trasami, po kterých se dá dojít ke sv. Josefu, k Rohelské boudě, na kopec Bradlo nebo zámek Úsov. Z místních kopců je nádherný výhled na pohádkový hrad Bouzov, věznici Mírov, města Mohelnice a Zábřeh. Kulturní akce se konají v místní sokolovně a na přilehlých tenisových kurtech, na fotbalovém hřišti, na střelnici, v orlovně a také v domě zahrádkářů. Počet obyvatel je 1096.