Obec Vlachova Lhota je malá podhorská obec, která má 220 obyvatel o rozloze katastru 382 ha. Obec se nachází na jižní straně Vizovických vrchů, zhruba 5 km západním směrem od Valašských Klobouk v nadmořské výšce 472 m. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1412, tehdy byla uváděna jako Rankova Lhota. Od poloviny 16. století byla ves připojena k brumovskému panství, které bylo následně rozděleno na tři díly. Do roku 1993 byla obec Vlachova Lhota integrována k městu Valašské Klobouky. V roce 1992 bylo na přání občanů uspořádáno lidové referendum, které rozhodlo o osamostatnění obce. Obec Vlachova Lhota je malá podhorská obec, která má 220 obyvatel, o nadmořské výšce 472 m a rozloze katastru 382 ha.Schválení obecních symbolů a slavnostní předání dekretu o udělení znaku a praporu obci Vlachova Lhota dne 14.února 2001 předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky p. Václavem Klausem.Vysvěcení Praporu a znaku naší obce a praporu České republiky se uskutečnilo dne 7. října 2001 biskupem Josefem Hrdličkou.Dominantou obce je barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1739, ve středu obce se dochoval roubený dům čp. 44, který představuje valašskou lidovou architekturu 19. století a roubená zvonička, která byla vysvěcena 6. Října 2013.Na katastru Vlachovy Lhoty se rovněž nachází dochovaný vodní mlýn, kolem kterého vede trasa značené lokální naučné stezky pro turisty nazvané KOLA, KOPYTA, BOTY. Dále tudy vede cyklostezka a koňská trasa HYJÉ KONĚ Zlínského kraje, která prochází okolními obcemi a je napojena na značené trasy KČT. Muzeum hasičů bylo slavnostně otevřeno 27. října 2011 a sídlí v obecní budově čp. 81, která bývala základní školou. V této budově se rovněž nachází prodejna potravin, knihovna s veřejným internetem, mateřské centrum a klubovna hasičů. V uvedené budově je k vidění i stálá expozice věnovaná obětem 2. světové války s názvem ,,Řídící učitel Janeček a jeho žáci“. Pan řídící učitel Stanislav Janeček, kapitán v záloze, byl za 2. světové války členem organizace Obrana národa, která zajišťovala odchod našich lidí, zejména vojáků a studentů, do zahraničí. Byl popraven v Brně dne 29. 10. 1941 spolu s Josefem Bětíkem.
V roce 2020 bylo vystavěno nové víceúčelové hřiště.
OSOBNOSTI OBCE:
STANISLAV JANEČEK kapitán pěchoty v záloze, Velitel vojenské odbojové organizace Obrana národa v okrese Valašské Klobouky.Při oblastním velitelství Obrany národa v Uherském Hradišti vykonával funkci velitele zvláštní skupiny pro zabezpečování ilegálních přechodů vojáků do zahraničí. Hlavní organizátor samaritánské služby ve valašskokloboucké hasičské župě.Řídící učitel školy ve Vlachově Lhotě. Narodil se v Jestřabí 14. srpna 1900 jako syn řídícího učitele. Dětství prožil ve Štítné nad Vláří, kam byl jeho otec přeložen. Začal navštěvovat gymnázium v Kyjově, ale to bylo pro rozšiřování protiválečných letáků uzavřeno. Ve studiu pokračoval na náchodském gymnáziu, kde se aktivně zapojil do vlastenecké práce v Sokole. Už jako sedmnáctiletý chlapec musel narukovat do první světové války na italskou frontu. V době poválečné obrany mladé Československé republiky se dobrovolně, jako člen Sokola přihlásil ke službě na Slovensku. Proti Maďarům bojoval v řadách IV. sokolského praporu. Za věrnou službu obdržel poděkování Československé obce sokolské. Následně absolvoval základní vojenskou službu a po jejím ukončení nastoupil na místo učitele v Lidečku. Posléze vyučoval v Nedašově, potom působil v rodném Jestřabí jako správce školy a dále následovalo místo řídícího učitele na Pulčinách. Na místo řídícího učitele ve Vlachově Lhotě nastoupil.Velkou zálibou pana řídícího učitele bylo hasičstvo, v jehož zdravotním – samaritánském programu vykonával v jednotlivýchobcích našeho regionu vzdělávací a přednáškovou činnost. Taktéž v rámci osvěty popularizoval a v jednotlivých obcích napomáhal v zakládání družin Čs. červeného kříže.Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Poblíž Vysokého Pole si pronajímal honitbu a tam se vyžíval v myslivosti. Doma, na školní zahradě, pěstoval velké množství všech možných druhů květin a zeleniny a ve zbývajících chvílích byl u svých milovaných včeliček.O své odborné znalosti a zkušenosti se rád podělil se sousedy. Radil, co a jak pěstovat a ošetřovat, aby měl hospodář radost a užitek. Poukazoval na pokrok v zemědělství, nechtěl, aby se Valašsko opozdilo.Odbojovou činnost započal převáděním vlasteneckých vojáků přes protektorátní hranici na Slovensko. Organizoval přechody od Nedašova přes Vlárský průsmyk a Štítnou nad Vláří až po Velkou Javořinu. Významnou měrou mu v jeho odbojové činnosti pomáhala zejména manželka , paní Magda. Nebyla to jen péče o vyhladovělé odbojáře spěchající přes Slovensko a Maďarsko do Francie, ale také pomoc manželovi s převozem zbraní z bohuslavických zbrojních skladů a jejich ukrýváním pod uhlím a bramborami ve školním sklepě, či jejich konzervování a následné zakopání v lomu pod obcí. Důležitou pomocnicí při všech těchto činnostech byla služebná v janečkově rodině Aloisie – Lojzinka Dubcová.Bezesporu nejvýznamnějším činem, který kpt. Stanislav Janeček vykonal pro československý zahraniční odboj, bylo uspořádání společné schůzky se slovenskými odbojáři 8. srpna 1939 v chatě Holubyho na Velké Javořině. Tam byla dohodnuta organizace a způsob převádění včetně systému záchytných adres a předávání hesel. Cesta po Slovensku nebyla jednoduchou záležitostí, neboť po uprchlících z protektorátu pátrala slovenská štátná bezpečnost za spolupráce se členy Hlinkových gard. Také protektorátní hranice byla pečlivě střežena německou pohraniční policií, gestapem, SD a finanční stráží. I když se ilegální přechod hranice trestal smrtí proud prchajících vlastenců ochotných jít položit vlastní život za svobodu vlasti neustával. Uvádí se, že zvláštní skupina řízená kpt. Stanislavem Janečkem zabezpečila přechod na Slovensko pro více než osm set osob.Práci pro odboj a svobodu okupované vlasti přerušilo 8.listopadu 1940 zatčení gestapem. Stanislav Janeček byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti, potom převezen do Brna. Zde byl nelidsky mučen a týrán. „Trpím pro vlast“, psal tajně v jednom dopise, „a to je to nejkrásnější, co může být“. Ale nezradil. Neprozradil ani jména svých spolupracovníků, ani úkryty zbraní. Ty z lomu pod Vlachovou Lhotou později vyzvedli a použili partyzáni. Jeho utrpení bylo ukončeno 29. října 1941 kdy byl v Kounicových kolejích popraven zastřelením. Zůstala po něm žena Magda s třemi dětmi. V tíživé životní situaci se jí dostalo pomoci v rodině bývalé služebné Lojzinky, nyní už provdané v Tichově na Tanečnici. V atmosféře strachu, kdy se většina lidí obávala represí ze strany nacistů, u ní paní Magda s dcerami našly nový domov.Obec Vlachova Lhota uděluje čestné občanství řídícímu učiteli kapitánu Stanislavu Janečkovi in Memoriam za hrdinství v protifašistickém odboji za II. světové války.
MUDr. JIŘÍ LINTNER Narodil se v roce 1916 v rodině učitele ve Vlachově Lhotě. Také jemu studia na lékařské fakultě v Brně přerušily události 17. listopadu 1939. V lednu 1940 se rozhodl opustit protektorát. Přes Slovensko se dostal do Maďarska, ale tam byl dvakrát zatčen, uvězněn a dokonce měl být zastřelen. Trest mu byl změněn na vězení a měl být vyhoštěn na Slovensko. Znovu se vrátil do Maďarska a tentokrát se přes francouzský konzulát v Budapešti, který uprchlíkům pomáhal, dostal do Jugoslávie, kde vstoupil do československé armády.Od června 1940 vykonával činnou službu na Středním východě upěšího praporu 11 – Východního s velitelem Karlem Klapálkem. Prošel výcvikem v Judské poušti, bojoval v Egyptě a Sýrii, zúčastnil se obrany Tobrúku. Jako ostatní vojáci se musel vyrovnat s tvrdými klimatickými podmínkami v této oblasti – horké dny, chladné noci, písečné bouře, omezené příděly vody, pochody pouští s plnou polní. Během války se oženil s anglickou zdravotní sestrou. Na dva měsíce byl uvolněn z vojenské služby, aby mohl dokončit studia medicíny na francouzské univerzitě v Bejrútu. Na žádost anglické vlády byl pak přeložen do anglické armády. V únoru 1945 byl odeslán do Anglie, kde pracoval v československé nemocnici. V prosinci 1945 se s poslední skupinou nemocných a zraněných vojáků vrátil domů. Až do roku 1948 pracoval v nemocnici u svaté Anny v Brně. Na jeho rozhodnutí znovu emigrovat měl zřejmě mimo jiné vliv i rozhovor s kolegou lékařem – komunistou, který mu řekl: „ Ty jako příslušník západní armády nebudeš nikdy důvěryhodný, radši odejdi!“ Události kolem něj mu dávaly za pravdu. Aby se vyhnul pronásledování, věznění, zákazu činnosti, raději se v květnu 1948 vrátil zpátky do Británie. Na Canvey Island měl zdravotní středisko, kde kromě něj pracovali další dva čeští lékaři, jeho přátelé. Svědomití, pracovití, obětaví – tak je znali jejich pacienti. Jako lékař vyznával dr. Lintner zásadu – nemohu – li pomoct jako lékař, musím pomoci aspoň jako člověk. Výrazem uznání za jeho práci bylo i jeho přijetí u britské královny.Přes své odborné úspěchy a společenské uznání se nikdy nestyděl za to, že je Čech. Jeho příbuzní a známí si ho často dobírali, že mluví anglicky s českým přízvukem a česky s anglickým.Téměř současně se svými českými kolegy odešel v roce 1982 do důchodu. Opustil praxi, která měla 17 500 pacientů, o něž nakonec pečovalo osm lékařů. V současné době, to je v květnu 2012, ve svých 96 letech žije se svou druhou manželkou v anglickém Bristolu. Podle příbuzných to byl a je klidný vyrovnaný člověk, který si nikdy nestěžoval na těžkosti. Říká: „ Každý máme své břímě a je na nás, abychom se radovali z toho, co máme.“ Své pracovní i osobní úspěchy komentoval vždy slovy: „Měl jsem štěstí.“Obec Vlachova Lhota uděluje čestné občanství MUDr. Jiřímu Lintnerovi za hrdinství v protifašistickém odboji za II. světové války.
Plukovník ve výslužbě ALOIS DUBECSe narodil v roce 1923 na Vlachově Lhotě do rodiny rolníka. Aby se za války vyhnul totálnímu nasazení, raději v roce 1941 vstoupil do protektorátního vládního vojska. V roce 1944, když se východní fronta blížila k bývalým československým hranicím, byla většina vládních vojáků nasazena do Itálie – měli pomáhat německým nacistům udržet dobyté území. Navíc K. H. Frank věděl, že Češi nebudou ochotni bojovat proti Rudé armádě. Pan Dubec s několika dalšími vojáky však z vládního vojska zběhl – nejdříve do hor k italským partyzánům a pak do Švýcarska, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Přes Francii se dostal do Británie, tam byl vybrán pro pilotní výcvik v RAF. Protože válka v Evropě se chýlila ke konci, byli letci školeni speciálně pro boj na Dálném východě.Domů do vlasti se Alois Dubec vrátil v srpnu 1945. Zůstal v armádě, s napětím očekával jednání ministra zahraničí Jana Masaryka s britskou vládou o pokračování výcviku československých pilotů u RAF. Ten by však československá vláda musela plně hradit, a tak bylo pilotům doporučeno dokončit výcvik na Letecké akademii v Hradci Králové. Tam ale nebyl Alois Dubec přijat, neměl maturitu. Protože chtěl létat, přihlásil se do letecké přípravky ve Šternberku. Krátce poté však požádal o propuštění z armády. Pochopil, že vývoj ve společnosti nesměřuje k demokracii, jak si představoval. Pracoval jako civilní zaměstnanec Vojenského zeměpisného ústavu, bylo mu však doporučeno, aby si jako bývalý voják ze západu našel jiné zaměstnání. Svých kartografických a zeměměřičských zkušeností chtěl využít ve Stavoprojektu, ale odsud byl po Únoru 1948 na veřejné schůzi vyhozen na hodinu, k lopatě. Aby uživil rodinu, pracoval postupně v kamenolomu, v dolech na Ostravsku, na melioracích, na stavbách silnic a železnic. Bydlel v maringotce, odloučen od rodiny. Rozvedl se. Rozhodl se emigrovat. Na svůj odchod vzpomíná: „V roce 1968, krátce po okupaci Československa, jsme s družkou opustili republiku. Do Rakouska se tehdy mohlo jen krátce na občanský průkaz. Na hlavním nádraží v Praze nám ještě zaměstnankyně drah říkala : „Ne abyste se do toho srabu vraceli!“ Vedle ní stál Rus s automatem. To člověk nezapomene. To se vryje do paměti.“Za opuštění republiky byl Alois Dubec v nepřítomnosti odsouzen na dva roky a sedm měsíců nepodmíněně. Naštěstí byl vřele přijat ve Švýcarsku, které vítalo techniky s otevřenou náručí. Pan Dubec začal pracovat jako technik na stavbách. Svou pracovitostí, slušností a poctivým přístupem k životu se vypracoval na úspěšného kantonálního úředníka švýcarské samosprávy. Po roce 1989 začal Československo pravidelně navštěvovat, po roce 2000 se vrátil natrvalo, dnes i s manželkou žije v Luhačovicích. V roce 17.10.2016 mu byl udělen řád Bílého Lva.Obec Vlachova Lhota uděluje čestné občanství plukovníku letectva ve výslužbě Aloisu Dubcovi za hrdinství v protifašistickém odboji za II. světové války.
JOSEF BĚTÍKNarodil se 30. března 1901 v Lačnově. Kromě něho měli rodiče ještě dalších pět dětí. Jeho otec jako deputátník ve dvorech v Lačnově a v Mirošově jen težce živil rodinu.Josef Bětík musel od mládí pracovat v hospodářství, proto se nemohl ani vyučit žádnému řemeslu. Velkým požehnáním pro něho bylo, když mu obec Vlachova Lhota poskytla stavební místo, aby si mohl ve volných chvílích, po práci, vlastníma rukama postavit svůj domek.Pan řídící učitel Stanislav Janeček měl v Josefu Bětíkovi nesmírně obětavého a oddaného spolupracovníka. Pomáhal mu při převozech zbraní z bohuslavické zbrojovky a jejich ukrývání, ať už zazdívání u spolehlivých vlastenců, či jejich zakopávání v lomu u Vlachovy Lhoty. Po svém zatčení 28. ledna 1941 byl nejdříve uvězněn v Uherském Hradišti a posléze v Brně, kde jej nacisté 29. října 1941 popravili zastřelením i s jeho velitelem a spoluobčanem z Vlachovy Lhoty, kapitánem pěchoty v záloze Stanislavem Janečkem. Sestra Josefa Bětíka byla matkou dalšího valašského hrdiny –parašutisty skupiny SILVER A, plukovníka in memoriam Josefa Valčíka. Když byla odhalena jeho identita na Pardubicku, vrátil se na rodné Valašsko. Až doma se parašutista dozvěděl o popravě svého oblíbeného strýce Josefa Bětíka. Valašskokloboucký kaplan p.František Borák vzpomínal, že Josef Valčík chtěl pomstít smrt svého strýce Josefa Bětíka z Vlachovy Lhoty.Obec Vlachova Lhota uděluje čestné občanství Josefu Bětíkovi in Memoriam za hrdinství v protifašistickém odboji za II. světové války.
Plukovník čs. předválečné armády Cyril Method PAZDERA se narodil 3. března roku 1896 ve Vlachové Lhotě v rodině řídícího učitele Cyrila Pazdery a jeho manželky Anny.
Po dvaadvacetiletém působení na zdejší škole byl pan řídící učitel Pazdera v roce 1911 přeložen na základní školu do Prakšic. Za své činy, jimiž se snažil po celou tuto dlouhou dobu o zvelebování obce, byl obecním zastupitelstvem, jako v pořadí vůbec první osobnost, jmenován čestným občanem obce Vlachova Lhota.
Je více než symbolické, že když v březnu roku 1938 zemřel, přišel se s ním na hřbitov do Uherského Brodu rozloučit pan Stanislav Janeček, tehdy řídící učitel ve Vlachové Lhotě, ale dnes už čestný občan naší obce in memoriam.
Vraťme se však k životním osudům našeho rodáka a budoucího hrdiny protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa, plukovníka Cyrila Pazdery.
Po absolvování České vyšší obchodní akademie v Brně byl dne 1. dubna 1915 odveden do rakousko-uherské armády. Sloužil jako jednoroční dobrovolník s hodností desátníka v řadách bosenského pěšího pluku č. 4. Se svým útvarem se ocitl na ruské frontě, kde byl 31. srpna 1915 zajat v bojích u Lucka.
Do československého dobrovolnického vojska na Rusi se přihlásil už 1. prosince 1915 ve stanici Almaznaja v Jekatěrinoslavské gubernii.
Do čs. legionářského vojska byl jako prostý vojín zařazen k 1. střeleckému pluku.
Od 7. července 1916 sloužil v řadách 3. střeleckého pluku. Během roku 1917 stačil ještě absolvovat důstojnickou školu v Žitomíru.
V bojích na transsibiřské magistrále byl raněn.
Do Československé republiky, za jejíž svobodu byl jako dobrovolník ochoten položit i svůj život, se vrátil 14. srpna 1920 v hodnosti kapitána. Absolvoval cestu kolem světa na lodi „ MOUNT VERNON“, přes Panamu, s lodním transportem č. 20.
Dále zůstal ve službách vlasti, byl přidělen k dělostřeleckému oddílu č. 258 v Opavě. Dne 20. prosince 1922 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána a v témže roce úspěšně ukončil armádní dělostřeleckou školu v Olomouci.
Následovala dvanáctiletá služba ve vojenských posádkách v Bratislavě, Žilině, Banské Štiavnici, znovu Žilině, kde byl v roce 1926 povýšen do hodnosti majora.
Oženil se s Antonií Kotkovou, rodačkou z Lanškrouna. V roce 1927 se jim narodil syn Jaroslav. Pobyt na Slovensku Cyril Pazdera ukončil až v roce 1934 v Šamoríně, to již v hodnosti podplukovníka .
Byl odeslán do Prahy, kde nastoupil do kursu pro velitele vojsk. V Praze se mu v roce 1935 rodinka rozrostla o dalšího syna, Jiřího, a on byl za rok na to povýšen do hodnosti plukovníka dělostřelectva.
V roce 1937 byl pověřen velením 52. dělostřeleckého pluku v Táboře a současně se stal i posádkovým velitelem tohoto města.
Po okupaci naší vlasti nacistickým Německem 15. března 1939 a po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava následovalo rozpuštění československé armády a umístění čs. důstojníků k výkonu úřednických povolání v protektorátní státní službě.
Plk. Cyril Pazdera se jako bývalý legionář a příkladný vlastenec od samého počátku okupace dal plně k dispozici vojenské odbojové organizaci Obrana národa. V dubnu 1939, již jako podvelitel táborského kraje, neměl ještě stálé pracovní umístění, ale aby před gestapem kryl své časté cesty do Prahy ke schůzkám s vedoucími představiteli Obrany národa, zdůrazňoval obtíže se sháněním pracovního místa.
V měsíci září 1939 bylo krajské velitelství Obrany národa přemístěno z Českých Budějovic do Tábora a do jeho čela nastoupil plk. Cyril Pazdera. Gestapo však bylo velmi schopným, zkušeným, výkonným a hlavně smrtelně nebezpečným policejním aparátem.
Ústřední pražské vedení Obrany národa bylo gestapem odhaleno a do rukou se mu dostaly seznamy jeho jednotlivých krajských organizací . K zatčení plk. Cyrila Pazdery došlo 6. února 1940. Nejdříve byl vyslýchán a vězněn v Táboře, v létě byl převezen do Českých Budějovic, následoval převoz do věznic v Berlíně a Rottenburgu. Dne 24. listopadu 1942 byl plk. Cyril Pazdera popraven gilotinou v popravčí komoře nacistické věznice v Berlíně-Plötzensee.
Památku našeho statečného rodáka plk. Cyrila Methoda Pazdery připomíná pamětní deska věnovaná popraveným příslušníkům Obrany národa táborského kraje, umístěná ve vstupní hale dnešního Státního okresního archivu v Táboře.
Odbojová služba pro znovunabytí svobody porobené vlasti v době nacistické okupace plk. Cyrila Methoda Pazdery byla po válce dne 26. října 1946 oceněna jeho povýšením do hodnosti brigádního generála in memoriam.
Usnesením obecního zastupitelstva jeho rodné obce bylo dne 1. května 2019 brigádnímu generálovi in memoriam Cyrilu Methodovi Pazderovi uděleno čestné občanství obce Vlachova Lhota.
ČEST JEHO PAMÁTCE
Akce naší vesnice:
Hasičský ples leden-únor
Fašanky únor
Dětský karneval únor-březen
Kácení máje květen-červen
Dětský den květen-červen
Turnaj "LHOKA KAP“v malé kopané srpen
Hodový fotbal ženatí–svobodní říjen
Sv. Mikuláš s čerty prosinec
Rozsvěcování vánočního stromu prosinec
Štěpánský turnaj ve stolním tenise memoriál Vladimíra Gajdošíka prosinec
