Hošťka

Hošťka, velká ves, situovaná na planině mezi Přimdou a Rozvadovem. Prvně připomínaná roku 1482 jako Hosskowo. Patřila k nejlidnatějším lokalitám přimdských Chodů. V polovině 16. stol. strážili obyvatelé Hošťky hraniční úsek až k rybníku Vranči - (Pfrentschweiher). V Hošťce existovala až do r. 1613 císařská celnice. V r. 1621 probíhaly v bezprostředním okolí vsi tuhé boje mezi císařskými vojsky a Švédy.  Roku 1930 zde žilo ve 217 domech 1128 obyvatel, kteří se mimo zemědělství živili také soustružením dřeva a perleti. Rozlehlé návsi silnicového typu, obohacené několika rybníčky, vévodí kostel sv. Margarety. Kaplička této světice je v Hošťce uváděna již od r. 1707. Roku 1744 byla kaple přebudována na malý kostelík, který vzal za své při požáru v r. 1887. K rozšíření vyhořelého objektu o západní průčelí a věž došlo r. 1889. Většina zařízení kvalitní rokoko z doby kolem roku 1744. Naproti kostelu stával starý hostinec s kamenným reliéfem datovaným do r. 1626. Hostinec - podle jiných údajů stará celnice - byl zbourán po r. 1950 a reliéf přenesen do tachovského muzea.ŽebrákyŽebráky leží v pusté lesnaté krajině 7 km jz. od Tachova.V roce 1948 opustili obec poslední Němci, které zde vystřídali volynští Češi. Obec upoutá příchozí svojí rozhlehlou návsí, upravenou do pravidelného kruhového tvaru. Starý kamenný kříž s reliéfem sekery, který stával u místní kaple, byl přemístěn na dvůr tachovského muzea. Samotná kaple i socha sv. Jana Nepomuckého zanikly po r. 1949. V lukách nalevo od silnice do bývalého Pořejova leží starý a téměř zaniklý židovský hřbitůvek. Sz. od obce je Žebrácký rybník, připomínán již v pol. 16. stol.Žebrácký ŽďárZaniklá obec rozložená při úzké lesní silnici spojující Nové Domky a Žebráky.V Žebráckém Žďáru se narodil významný historik Tachovska Franz Schuster (* 10.1.1902, + 27.12.1977). Jeho obsažná a zasvěceně psaná kniha „Tachau – Pfraumberger Heimath“ patří mezi základní historické práce o Tachovsku a nebude zřejmě ještě dlouho překonána. Z domů v Žebráckém Žďáru zbývají nepatrné zbytky základového zdiva, ukryté na mokřinatých lesích loukách. V místech, kde se silnice z Nových domků střetává se silnicí od Jedliny, stojí památník, který obec Žebrácký Žďár věnovala v roce 1924 svým padlým z 1. světové války. Dnes je pomník péčí německých rodáků nově opraven.V 19. století se obyvatelé vsi zabývali výrobou lžic. Tři osoby mohly za den vyrobit více 3 kopy lžic. K dalším zdrojům obživy patřila ve zdejší krajině rozšířená řemesla – soustružení dřeva a výroba perleťových knoflíků.(Použitá literatura: Český les, Tachovsko č.2, Historicko - turistický průvodce, Zdeněk Procházka1994).PořejovVes Pořejov (německy Purschau) s panským sídlem stávala přibližně 7km od Tachova a zhruba 2km od Žebráků (Petlarn). Byla založena kolem roku 1275 a v témže století připojena k tachovskému manskému obvodu. Původně gotický kostel sv. Bartoloměje byl roku 1740 zbarokizován a kolem roku 1971 zbořen. Místo bývalého kostela označují dnes pouze staré kaštany. Podobu pořejovského rytířského sídla můžeme konstruovat na základě ikonografického materiálu, neboť celá vesnice včetně zámku, dvora a kostela zanikla v šedesátých letech 20. století. Na plánech Pořejova datovaných do let 1790 a 1838 je ještě patrný částečně zachovaný vodní příkop staré tvrze. Zámek vázaný na blízký poplužní dvůr byl založen na půdorysu písmene „L“. Jedna z mladších podob pořejovského sídla je zachována na rytině vsi z roku 1725, na níž jsou patrné čtyři budovy seskupené kolem nádvoří, přičemž jižním křídlem prochází vstupní brána.(historii zpracoval ČTU Táborový klub Káňata).