Libochovice

Jižně od Házmburku se vine malebným údolím řeka Ohře, na jejímž levém břehu leží město Libochovice. Město skýtá na jedné straně něco z romantiky historických budov, na druhé i idylku hájů a polí. Libochovice byly za třicetileté války zpustošeny a ani zámek neunikl škodám, zejména při požáru v roce 1624. S budováním nového zámku začal až nový majitel Gundakar z Dietrichsteina. Nechal vysázet i nádherný park, který měl být miniaturou zahrady ve Versailles. Na libochovickém zámku se 17. prosince 1787 narodil slavný libochovický rodák Jan Evangelista Purkyně, slavný lékař a profesor pražské univerzity. Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteinů, Jan Bedřich hrabě z Herbersteinů, v jejímž majetku se nalézalo až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. Zámek s parkem převzala Státní památková správa. J. E. Purkyně zemřel dne 1869 v Praze. Jeho hrob je na vyšehradském hřbitově, ale památník se nachází na libochovickém zámku. Od roku 1958 se konají ve městě Libochovická divadelní léta. Hrad Házmburk - po získání hradu rodem zajíců byl hrad Házmburk, čili Klapý, znamenitě přestavěn a rozšířen. V jádru hradu byla výrazně zvýšena čtverhranná Bílá věž z tesaného pískovce a postaven patrový palác na jižní straně. Jádro obsahovalo ještě další dvě palácové budovy a zachovanou cisternu s nálevkovitě rozšířeným ústím, vyzděnou z kvádrů (studna zde byla technicky neuskutečnitelná). Všechny budovy jádra včetně Bílé věže byly z obranných důvodů přístupné jen z patra a byly tedy spojeny pavlačí a můstky. Zajícové věnovali velkou péči opevnění přístupové cesty a předhradí. Vstupní cesta procházela na severní straně kopce ještě hluboko ve svahu první branou a pak stoupala k novému východnímu předhradí ke druhé bráně. To bylo opevněno novou hradbou ve tvaru kapky. Dnes se dodnes tyčí druhá velká hradní věž postavená celá z čediče a proto zvaná Černá. Házmburk přitahuje mnoho návštěvníků i z toho důvodu, že se v jeho blízkosti stalo v minulosti hned několik katastrof. Je sopečného původu a jeho úbočí byla a jsou v neustálém neklidu. Když se rušivá síla přírody jen trochu odpoutá, ničí vše, co jí přijde do cesty. Takových hrůzných úkazů zažilo obyvatelstvo pod Házmburkem měrou vrchovatou. Dne 3. srpna 1882 se vrstvy posunovaly až k samým domům, aniž by je poškodily. Hrůznější katastrofu způsobilo posunutí vrstev na Velký pátek dne 8. dubna 1898. Tato síla smetla 26 obydlených stavení, 6 stodol a školu, jako by to byly domečky z karet. V roce 1900 přišla další katastrofa, ta nejhrůznější. A to opět na Velký pátek dne 12. dubna. Vrstvy popojely 14 metrů dolů, rozdrtily 52 domů a 15 poškodily.