Manětín leží přibližně 420 m nad mořem na 50° severní šířky a 13° 12' východní délky pod jižním svahem Chlumské hory, která chrání město před severními větry. Území má podobu pásu rozprostírajícího se od Manětína na východ zhruba v šíři 2,5 km k řece Střele. Jeho délka činí přibližně 5 km. K Manětínu patří ještě dalších 14 částí (obcí). První písemná zmínka o Manětíně je z roku 1169, kdy český král Vladislav I. (jako kníže Vladislav II.) daroval Manětín johanitům (dnes maltézským rytířům) jako projev své zbožnosti. Již v roce 1182 existoval v Manětíně kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli. V roce 1235 král Václav II. povýšil Manětín na město. Z této doby je městský znak. V roce 1622 bylo panství prodáno Mitrovské z Nemyšle rozené Lažanské z Bukové. Za období Lažanských nastala pro město slavná éra hlavně v době hraběnky Marie Gabriely Lažanské, rozené Černínové z Chudenic. Tato dáma je hlavní osobou v historii města, protože po velkém požáru, který vypukl 22. 9. 1712, a který zničil střed města, řídila a hlavně z vlastních prostředků financovala rozsáhlé opravy a přestavby na svém panství. Do Manětína vnesla velkopanský život, který viděla na dvoře svého děda, který v Praze postavil Černínský palác. V Manětíně působil v té době proslulý barokní malíř, Petr Jan Brandl, od kterého je zde 7 obrazů, sochaři Štěpán Borovec, Josef Herscher, hudebník Josef Antonín Planický. Manětín a jeho okolí je právem nazýváno barokní perlou západních Čech. Příroda zde není zasažena průmyslem. Právě proto je Manětínsko vyhledávaná oblast rekreace a kulturních památek. Jednou z částí Manětína je i nejmenší město v Evropě - Rabštejn nad Střelou. Budeme velmi rádi, pokud se rozhodnete Manětínsko navštívit.