MČ Praha-Lochkov

Počátky osídlení lze předpokládat již v mladší době kamenné tj. ve 4. a 3. tisíciletí před naším letopočtem. Lochkov je usazen v terénní kotlině vzniklé převážně v moři usazenými vápenci před 400 až 250 miliony let. V písemnostech je poprvé uveden roku 1399 (v některé prameny uvádějí r. 1333), kdy byl tento zemanský dvůr majetkem Vavřince z Lochkova, dvorského tesaře krále Václava IV. V roce 1435 se uvádí jako majitel Bořivoj z Lochkova Jedním z dalších vlastníků této vsi byla zemanka Kateřina z Nyněchova. A po roce 1620 panoval na Lochkově Václav Michna z Vacínova, v dalších stoletích se vystřídalo na Lochkově několik majitelů a roku 1654 byl za 6 000 zlatých prodán Zbraslavskému klášteru. Tehdy zde podle berní ruly kromě jednoho selského a dvou chalupnických stavení stály ještě čtyři pusté selské grunty a chalupa. Klášter držel Lochkov do roku 1686 a posledními majiteli byli r. 1862 Karel Kirschner. V roce 1848 zde žilo bezmála 500 obyvatel. Byla zde zbudována továrna na cikorii a malý pivovar se sladovnou. R. 1901 získal velkostatek Jan Kubíček, který ho měl v držení do roku 1948. V 19. století byl panský dům č.p. 1 ve dvoře přestavěn na skromný zámeček. Budova byla obdélníkového půdorysu s věžičkou, balkonem v průčelí, s krátkým křídlem a vlastní kaplí. Zemědělský charakter v Lochkově přetrval tedy až do roku 1974, kdy tu stálo 170 domů a bydlelo 680 obyvatel, a kdy byl připojen k Praze. Následkem toho bylo třeba přejmenovat téměř všechny ulice. Nová jména byla zvolena na návrh prvního a dosud posledního pisatele místní kroniky Karla Kocourka (1878–1976), který při hledání nových názvů vycházel důsledně ze starého místopisu někdejších katastrálních map. Období po druhé světové válce je charakterizováno potlačováním soukromého vlastnictví, stavebním úpadkem stávajících staveb, chybějící občanskou i technickou vybaveností obce a nízkým počtem novostaveb. O realizaci nového centra se jen hovořilo. Původní obecní úřad sídlil v „obecní rychtě“ v ulici Cementářská č.p. 8. Teprve až v roce 1997 se přestěhoval do nově zrekonstruovaných prostor lochkovského zámečku. Budovu bývalé radnice obec dále po rozsáhlé rekonstrukci využívá jako místní knihovnu a keramickou dílnu pro děti a dospělé. Porevoluční období charakterizuje budování nové infrastruktury, neboť v roce 1989 byl v Lochkově pouze veřejný vodovod, a to cca na 40% území, a místy dožívající dešťová kanalizace. Do roku 2002 se podařilo vybudovat kanalizační a vodovodní síť, položit nové kabely telefonního a elektrického vedení a zrekonstruovat veřejné osvětlení. V roce 2001 byla uvedena do provozu čistírna odpadních vod. V porevolučním období se projevil také větší zájem o údržbu a obnovu soukromých rodinných domů. Obec zakoupila pozemky v místní komerční zóně o výměře cca 1,5 ha, které pronajímá. Generální rekonstrukce zámečku, který je dnes v majetku obce a kde kromě úřadu MČ je 6 obecních bytů a mateřská škola, byla dokončena v roce 2002. V tomto období se také podařilo v Lochkově vybudovat dva nové parčíky, jeden v centru obce a druhý na pozemku bývalého „Štičkovic statku“, který byl stržen cca v sedmdesátých letech kvůli zajištění viditelnosti v místě se špatnou dopravní přehledností. V roce 2002 byla v obci zahájena plynofikace, která byla dokončena v průběhu roku 2005. V roce 2003 a 2004 byla provedena rekonstrukce komunikací a v roce 2006 byla dokončena rekonstrukce obecního parku o výměře 0,9 ha, s herními prvky a hřištěm na míčové hry. Dokončena je i rekonstrukce vodní nádrže v centru obce. Dne 8. října 2001 byl Městské části Praha-Lochkov předán dekret o užívání znaku a praporu. Autorem symbolů je heraldik Milan Mysliveček. V horní modré polovině znaku jsou tři zlaté volutovitě zavinuté vrubované ulity hlavonožce Lechritrochoceras trochoides. Od roku 2001 spadá Lochkov výkonem státní správy pod správní obvod Praha 16.