Neprobylice

Obec Neprobylice se nachází 5,5 km severozápadně od Slaného v okrese Kladno. Obcí protéká Pozdeňský potok, který se v této dolní části nazývá Bakovský.První písemná zmínka o obci pochází z roku 1316 ve spojení se jménem šlechtice Michala z Neprobylic. Později bylo panství rozděleno na dvě části. V horní části se nacházela tvrz Hrádek pocházející ze 14.století, která stojí dodnes. V dolní části vybudovali vladykové z Hřivic Dolní tvrz. Tato tvrz však později pustla a beze stopy zanikla. V roce 1572 obě části Neprobylic koupil rytíř Václav starší Pětipeský z Chýš a Egenberka. Po Bílé hoře byl však majetek Pětipeských konfiskován. Neprobylice připadly Jaroslavu Bořitovi z Martinic na Smečně, který byl před tím jedním z defenestrovaných královských místodržících.  Neprobylice se tak staly součástí smečensko-martinického a později clam-martinického panství. Až do konce feudalismu zůstaly Neprobylice v držení rodu Martiniců. Od roku 1850 byly Neprobylice obcí na okrese Slaný, v letech 1961 až 1979 osadou patřící ke Kutrovicím, v letech 1980 až 1990 částí obce Kvílice a od roku 1990 samostatnou obcí na okrese Kladno.V obci se nachází kostel svatého Ducha, zvonice na návsi a tvz Hrádek. Kostel svatého Ducha je původní starodávný kostel, který stál uprostřed vsi poblíž tvrzi Hrádek byl v roce 1741 rozbořen pro starobu a vlhkost. Zůstala po něm zvonice na návsi. Na jeho místě leží v trávě asi půl metru veliký kříž. V roce byl kostel znovu vystaven na jižní straně Neprobylic, původně v barokním stylu. V 19. století byl upraven, dnes je zchátralý. Nejstarší zachovalou historickou památkou je zvonice se 3 zvony z r. 1500. Trojice zvonů je původní. Největší zvon Václav odlil zvonař Brikcí z Cimperka roku 1595 na náklad Václava a Isoldy Pětipeských z Chyš, prostřední zvon Jindřich zhotovil mistr Bartoloměj Berounský roku 1510, nejmenší zvon Marie není datován a jeho tvůrce zůstává neznámý. V podezdívce zabudována dvojice renesančních náhrobníků někdejších majitelů vsi, pánů Pětipeských z Chýš a Egerberka z let 1602 a 1604. Zvonice podobného typu se dochovaly ještě v Kvílicích a Rakovníku. Zbytky tvrze Hrádek označované také jako Horní tvrz pocházející ze 14. století, zachovány zůstaly jen sklepy a zdi. Na jižní straně je deska s letopočtem 1588, znaky Václava staršího Pětipeského z Chýš a Egenberka a jeho manželky.