Klabava

Klabava je malá obec na Rokycansku s bohatou železářskou historií. Obec leží na jižním svahu nad stejnojmennou řekou Klabavou. Řeka je ještě před obcí přehrazena asi 200 metrů dlouhou hrází, která zde vytváří vodní plochu o rozloze 63 hektarů. Obcí vede okresní silnice a ve vzdálenosti asi dva kilometry odtud se nachází dálnice Praha-Plzeň-Rozvadov. Nedaleko obce vede také železniční trať Plzeň – Praha, na které má Klabava zastávku. Obec se nachází v klidové zóně bez větších podniků a je vhodná pro klidné bydlení. Historie železářstvíV okolí Klabavy se nacházela značná ložiska železné rudy. Roku 1541 probošt Václav s převorem kláštera Panny Marie v Rokycanech Brikcím „dovoluje hutu a hamr na Klabavě položiti“ Mistru Jiříku Hamerníkovi. Ten však huť v Klabavě nikdy nepostavil. Myšlenka na její vybudování se objevila i v následujících stoletích. Roku 1637 byla zahájena stavba první tavicí pece (tzv. vlčí). Roku 1639, tedy za třicetileté války, byla obec Klabava a železárny vydrancovány švédským vojskem. Roku 1670 objevil minér Jan Hájek z Budějovic další bohatá ložiska železné rudy a tak vznikla u Klabavy štola svatého Antonína Paduánského, která byla hlavním zdrojem železné rudy pro železárny v Klabavě. Postupem času se vyvíjela technologie, železárny měly 2 vysoké pece a 3 zkujňovací pece. Pracovaly až do roku 1926 a poté byl provoz převeden do železáren v Rokycanech.