Obec Pocinovice je největší z někdejších jedenácti chodských vesnic a nejvýchodněji položená ves, vystavěná na úpatí Jezvineckého lesa, leží na hranici domažlického a klatovského okresu, 10 km jihovýchodně od Kdyně. Zmíněných jedenáct nejstarších vsí, o nichž historické prameny mluví až od 14. století jako o strážných vsích při obou domažlických zemských stezkách na jihozápadní hranici českého státu, tvoří vsi Draženov, Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Chodská Lhota, Mrákov, Postřekov, Pocinovice, Starý Klíčov, Stáž, Tlumačov a Újezd. První listinná zmínka o obci je z 16. března 1325 v privilegiu krále Jana Lucemburského zachovaném pouze v pozdějším opise v listině Karla IV. z roku 1360, kde je uváděno celkem 9 chodských vsí. Ves užívala všechny svobody a výsady, které Chodové dostali od českých králů, a s nimi patřily také Pocinovice k chodskému hradu.
Ke vzniku názvu obce existuje několik teorií z niž dvě jsou nejvíce známy, a to zastávaná teorie uznávanými lingvisty, že se pojmenování obce odvozuje od jakéhosi počinu, skutku či události odtud tedy název Počinovice. Druhá verze pracuje s teorií o vsi pod vrchem Sínem, vršek Sínov, tudíž Podsinov a koncovka -ice značí místo, tedy název Podsinovice. V roce 1905 požádalo pocinovické obecní zastupitelstvo o změnu názvu z Počinovic na Pocinovice, čemuž c.k. místodržitelství v Praze přes počáteční nesouhlas vyhovělo.
Obec disponuje základní občanskou vybaveností, je zde Obecní úřad včetně pošty a knihovny, základní a mateřská škola, obchod se smíšeným zbožím, kulturní dům s restaurací. Víceúčelové zařízení - masna s jídelnou, penzion Pošumaví, penzion U Sazamů, koupaliště, sportovní areál s fotbalovým, volejbalovým hřištěm a tenisovými kurty, obchod s keramikou.V obci žije 580 obyvatel. Dopravní obslužnost je zajištěna železniční dopravou a částečně autobusovou dopravou.
Obec má pravidelnou okrouhlou náves, z níž se paprskovitě rozbíhají komunikace. Část obce byla v roce 1995 pro svou výjimečnou památkovou, historickou a urbanistickou hodnotu vyhlášena za památkovou zónu. Dominantou obce je památkově chráněný kostel sv. Anny z roku 1806. Do katastrálního území obce patří přilehlé samoty, Orlovice, část osady Výrov. Orlovice se nachází 5 km západně od Pocinovic, pod Orlovickou horou s nadmořskou výškou 723 m.n.m. V těsné blízkosti se rozkládá Jezvinecký les s horou Jezvincem (739 m.n.m.), kde najdete technickou kulturní památku Zlatá jáma, kde se těžil sulfid železnatý. V okolí Pocinovic se také nachází velké množství lomů a lomečků na kámen a písek, kde se již netěží. Nejznámější a nejvíce navštěvovaný turisty je lom v lese nad samotou u Vítků „Jezírko“, jehož zatopením vzniklo velice romantické lesní zákoutí se skálou a jezírkem.
Severovýchodně nad Pocinovicemi najdete poutní místo s názvem Dobrá Voda. Tomuto poutnímu místu vévodí kaple Bolestné Panny Marie z roku 1873 a kaplička Panny Marie Lurdské postavené nad stálým pramenem vody. V roce 2018 byla tato kaple zrekonstruována. Jako každé poutní místo má i Dobrá Voda svoji legendu. Podle pověsti visel nejprve na stromě u pěšiny v lese prostý Mariánský obrázek a nedaleko se pásali na drahách koně. Ze stáda se ztratila slepá kobyla a bloudila v lese. Nohou prý šlápla do zde vyvěrajícího pramene. Když kobylu hospodář spatřil, voda z pramene kobyle stříkla do očí. Kobyla prohlédla a zůstala stát, hledíc k obrázku zavěšenému na stromě. Zvěsti o této události se brzy roznesly a od té doby se začali lidé u obrázku modlit. V 17. století byla nad vyzděnou studánkou vystavěná malá dřevěná kaplička. K poutnímu místu Dobrá Voda vede z Pocinovic křížová cesta z roku 1882, jejíž jednotlivá zastavení tvoří kamenné pilířky na přední straně s polokruhem zakončeným výklenkem.
V okolí Pocinovic najdete zajímavá místa jako je Medvědí kaple na Liščím, kříž na Pohoří, pramen říčky Andělice na Branišově, rozhledna na svaté Markétě nad Dlažovem, židovský hřbitov u obce Loučim, a další. Protože obec leží na hranici domažlického a klatovského okresu, je snadné se dopravit do Nýrska a dále pak na Šumavu, tak i do Domažlic a tedy do Českého lesa a blízkého Bavorska.
