Planá nad Lužnicí

První písemná historická zmínka je patrně v dopise biskupa Tobiáše z Bechyně z let 1288-9. V té době byla Planá součástí pražského biskupství. Ovšem již na přelomu století 13. a 14. patřila k panství Vítkovců z nedalekého Ústí . Jan z Ústí byl horlivým přívržencem Mistra Jana Husa (pobyt Husa na Kozím Hrádku). Po nástupu katolicky orientovaného Oldřicha je však město husity vypáleno, a tak i Planá se stává državou nově založeného husitského Tábora. Součástí táborského panství je pak Planá nepřetržitě 127 let až do r. 1547. V polovině 16. stol. potrestal císař Ferdinand odbojná česká města a rozprodal jejich majetek. To se týkalo i Tábora, a tak Planou kupuje Vilém z Rožmberka. Ten zde r. 1553 nechal zbudovat dřevěný most přes Lužnici. Roku 1565 panství přebírá Petr Vok. Na jeho žádost udělil císař Rudolf II. Plané právo vybírat mýtné a clo na hlavní cestě. Pro velké dluhy Petra Voka je však obec znovu postoupena Táboru. Během třicetileté války byla obec velmi zpustošena, což dokazuje první soupis obyvatelstva z r. 1654. Planá čítá pouze 6 dvorů, 1 chalupníka a 5 domkářů. Koncem 17. století získávají Planou Štemberkové a později páni z Lobkovic. Ti se stávají jejími majiteli po dobu téměř dvou set let. Roku 1666 je přestavěn původně gotický kostel sv. Václava z r. 1357. Z té doby pochází i plánská kostelní věž. Nad severním vchodem stojí vysoký reliéf sv. Václava z r. 1939 od J.V. Duška. Vnitřní výzdobu kostela tvoří oltářní obraz sv. Václava od J. Mathausera z r. 1900, obrazy od V. Mysliečka a novobarokní sochy a doplňky. V r. 1976 prochází kostel další obnovou. Architektonicky cenná je jednopatrová fara z r. 1784 s bosovanými nárožími a krytou mandsardovou střechou. Významnou součástí Plané té doby byla i místní škola. Existovala pravděpodobně již v 17. stol., první písemná zmínka o počtu žáků se datuje k r.1790. Přízemní stavba byla v r. 1830 nahrazena novou budovou. Revoluční rok 1848 přinesl převratné změny i do Plané. Stala se samosprávnou obcí s osadami Strkov a Lhota u Samoty. Dalším mezníkem pro rozvoj obce se stala stavba železnice do Prahy v r. 1869. Pro místní dopravu je však důležitá i prováděná voroplavba po řece Lužnici. Ta byla provozována až do roku 1946. V současnosti dává malebná řeka i neporušená zdejší příroda stále častěji podnět výletníkům nejen z Tábora, ale i z Prahy. Po vzniku samostatného Československa došlo v Plané ke značnému růstu společenského i kulturního života (Sokol, kino, knihovna, nová škola, elektrifikace, asfaltová silnice). Přes průmyslový rozvoj (firmy Silon, Madeta, Maso, Vodní stavby, ELK a další) a ostatní civilizační změny stále plní Planá nad Lužnicí svoji funkci příjemné a vyhledávané rekreační oblasti.